ARCHEOSKANZEN MODRÁ - ZPĚT DO DOBY VELKÉ MORAVY

Dne 15. října jsme se zúčastnili dějepisné exkurze v archeoskanzenu Modrá, kde jsme se na krátký okamžik ocitli v období Velké Moravy. Co vám budu říkat, začneme hezky od začátku. 

JAKO STÁDO OPIC

Takže sraz byl v 7:30 a vlak nám jel v 7:45, jakmile jsme dorazili na přerovské vlakové nádraží, tak tam na nás čekali paní učitelky a pan učitel. Šli jsme na nástupiště, kde jsme stáli zhruba 5 minut, ale pak přijel vlak. Hnali jsme se jako stádo opic, abychom si zabrali každý své kupé. Jeli jsme asi kolem 30 minut. Když jsme dorazili do Uherského Hradiště, vystoupili jsme z vlaku a směřovali na autobusové nádraží. Dělali jsme tam blbosti a ostatní lidé, co tam taky čekali, z nás museli mít velkou radost. Pak zastavil autobus, kterým jsme měli jet, ale když jsme viděli, že je šíleně narvaný další školou, tak jsme se raději vydali pěšky. Do archeoskanzenu jsme přišli pozdě, cesta z nádraží trvala asi 1 hodinu, ale bylo to super. Byla sranda a aspoň jsme se ocitli na čerstvém vzduchu a prošli jsme se. Když jsme dorazili do, tak jsme si všichni sedli. Někteří vytáhli svačinky a začali jíst, ale ani ne za minutu nám řekli, že už musíme jít dovnitř. 

NA NÁVŠTĚVĚ U STŘEDOVĚKÉHO ČLOVĚKA

Jakmile jsme se ocitli mezi dřevěnými domečky, hned jsme se dívali, jaká jsou tam zvířata. Měli tam například kozy, prasata a husy. Pán, co nás prováděl, nám řekl, že když za námi ta husa půjde, tak máme dát ruky od těla. Ale pak už začala prohlídka skanzenu. První jsme viděli studnu, u které jsme se zastavili a pán nám řekl nějaké zajímavosti o minulosti. Pak jsme se mohli podívat do domečků, vchody byly hodně malé, stejně tak i prostory uvnitř. Vypadalo to tam, jako v nějakém sklepě nebo tak něco. V podzemí byla velká tma. Samozřejmě ne každý domeček vypadal stejně, některým byla vidět jen střecha, a když jste vešli dovnitř, tak jste zjistili proč. Domečky stály daleko od sebe, to bylo schválně. Normálně to tak nemá být, ale prý, když tam (ve skanzenu) začne hořet, tak aby všechny nechytly. 

SLÍBILI JSME HUSU

Po prohlídce domečků jsme šli do školy, ale ne do normální školy, do té jejich! Za to jsme byli moc rádi, protože jsme se nikdo nechtěl učit. Procházeli jsme dlouhou chodbou, kde spali bohatí žáci a učitelé, v pokojích byly postele. Když jsme prošli dlouhou chodbou, tak jsme se ocitli ve velikánské místnosti a tam jsme si sedli ke stolu. Pán nám opět začal říkat něco o minulosti. Třebaže v kostele se mluvilo latinsky a že normální lidé tomu ani nerozuměli. Předvedl i dvěma žákům, jak to asi vypadalo, když nějaký kněz přišel za obyčejným člověkem a řekl:,,Ty jsi mi včera slíbila husu v kostele!" Obyčejný středověký člověk nerozuměl, co mu kněz povídal v latině, tak mu musel věřit. Kněz měl navíc dva svědky. Poté nám ukázal ještě, kde spali chudí studenti a písmo, kterým se dřív psalo. Následně jsme se přemístili do kuchyně a do jídelny. Naše exkurze v archeoskanzenu už se postupně krátila, ale ještě nás čekala poslední místnost, kde byly vystaveny figuríny např. panovníků, chudých a zajatých lidí. Tam nám ještě něco řekli a šli jsme ven. Bylo to tam super.

blogerka Barča